Maska

14. července 2012 v 17:41 | FatLady |  výblitky z nemocné duše
Ahoj slečny,
moc děkuju za povzbuzující komentáře. Ale bohužel, všem je jedno jak mi je. Tohle opravdu číst nemusíte, jenom jsem to potřebovala dostat ze sebe a opravdu není komu to říct...

Uvědomuju si čím dál tím víc, jak moc mi chybí Ben (kamarád co se před sedmi lety zabil na motorce). Chybí mi čím dál tím víc. Může to znít jako klišé, ale příteli bych to nikdy nepřiznala a vždycky mu řeknu, že on je můj "novej Ben", ale není to pravda. I když on pro mě udělá všechno, pořád to není on. Nikdy nikdo nebude jako on. Nebyla to láska, jak se může zdát, bylo to naprostý splynutí dvou duší, který mě prostě chybí. Byl to nejlepší přítel na světě, dalo se na něj spolehnout, kdykoliv jsem měla nějakej podobnej stav tomu co mám teď, byl se mnou, chtěl se mnou být, potřeboval vědět, že jsem v pohodě, že se směju, že jsem šťastná. Já vím, že přítel to chce taky, ale má bohužel tu jednu nevyhodu, a to tu, že to prostě neudělá. Já ho miluju, chci s ním strašně moc být, ale ve vztahu by měla být taky ohleduplnost. Všichni si zvykli, až moc rychle a moc dobře, na moji masku za kterou se schovávám, když je mi nejhůř. Je ze mě ta usměvavá, milá a přátelská Kejt, ale potom už to prostě je na mě moc. Nezvládám to, najednou to prostě přeteče a je po všem a přijde ona. Ta jejíž jméno se každej bojí vyslovit, ta, která se odráží na všech mejch špatnejch náladách a je lepší se jí vyhnout, eotravovat ji, neobtěžovat a nechat ji prostě na pokoji. Přijde Sandra. Vy Sandru ještě neznáte a budu se snažit, abyste ji ani moc nepoznaly, ale někdy tady prostě bude. Někdy se Sandra dostane nahoru a utlačí veselou Kejt někde hodně hluboko. Ben nikdy nenechal Sandru, aby žrala jeho roztomilou a veselou Kejt, kdežto přítel nastolil jinou taktiku. Počká, až se Sandra uklidní a pak bude pomáhat Kejt, aby zase vylezla. Takže já, kvůli němu zase obleču masku hodné, milé, veselé a přítulné dívky, která se pořád směje, pořád něco chce dělat, pořád chce být někde v letu, jenže Sandra je bohužel jen schovaná za tou maskou. Za poslední 4 roky Sandra neodešla ani na jeden den. Kejt bojuje, ale ještě zatím ani jednou nevyhrála, bohužel.

Možná vám teď zním jako magor, naprostej pomatenec a já nevím co ještě, ale bohužel, tohle je moje každodenní realita. Snažím se vás slečny držet nad vodou, ale mě nemá kdo držet nad vodou. Mě nikdy nikdo nedrží nad vodou. Ani v tomhle virtuálním světě, ani v tom reálným světě. Nikdo nechápe co se to děje, když ta maska jednou za čas spadne a co je horší, nikdo se to nesnaží ani pochopit. Všem je to jedno, protože všichni ví, že ta maska zase jednou bude nasazena zpátky, proto se radši všichni vykašlou bavit se s tou hnusnou Sandrou a počkaj si, až se opět na mě objeví ta maska, potom přijdou, obejmou Kejt a budou hrozně jásat, že Kejt se vrátila, ale nikdo neví, že Kejt, se nikdy nevrátí, nevrátí se, protože před třema rokama odešla za Benem.

Asi trochu nechápete poslední větu. Zkusím vám to vysvětlit. Psala jsem, že 4 roky je tu Sandra. Je! A Kejt se s ní pokoušela rok prát, aby se pokusila vyhrát, ale nešlo to. Před třema rokama, po rozchodu s bejvalým přítelem, jsem měla sen, ležím na posteli, spím, najednou mě probudí strašidelnej smích, takovej, že by se ve mě ani krve nedořezal a pak najednou koukám z postele do okna a tam sedím já. Nebo spíš, Sandra sedí v okně, zakřivenej úsměv na jinak docela hezké tváři, v šedých očích čistý chlad a zlo, vidím, že v ruce drží pistoli, najednou cítím, jak mi na krku tepe šílenou rychlostí srdce, cítím šílený teplo a pak se probouzím s pocitem, že něco ve mě prostě už není. Tohle se nedá popsat a ani pochopit. Tomuhle nikdo neuvěří, ale je to prostě tak. Sandra zabila Kejt! Z Kejt zůstala jenom skořápka so které si vlezla Sandra, nechala jí jméno a nasadila masku. Masku přetvářky, arogance a nutnost jednou za čas tu masku shodit.

Jo, přiznávám, připadám si trochu šílená teď, ale bohužel, nedostanu se z toho tak rychle, nejspíš za pár dní, abych nasadila masku, ale nikdy se nedostanu z toho tak, abych dokázala vzkřísit Kejt. Kejt, jakou znal Ben a jakou Ben miloval...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wantbesexythin wantbesexythin | Web | 14. července 2012 v 18:30 | Reagovat

.... hodně upřímné, držím palce, aby tady byla ještě šance, že se Kejt vrátí. Naděje je vždycky..

2 Suzzy Suzzy | Web | 14. července 2012 v 19:21 | Reagovat

wau.. asi bych neunesla, kdyby mi umřel nejlepší přítel. drž se kočko, myslím na tebe!

3 **Miss_Giraffe** **Miss_Giraffe** | Web | 14. července 2012 v 21:16 | Reagovat

Ahoj Kejt. Především bych ti chtěla poděkovat za tvou podporu. Jsi úžasná a přestože tě neznám, moc si tvé podpory cením a jsem za ní moc ráda. Cítím se trapně, když mi pořád poctivě komentuješ články a já ti ani neodepíšu, natož abych zašla na tvůj blog :( Promiň mi to, až se vrátím, vynahradím ti to :) Píšeš hrozně krásně a zajímavě, moc mě tvé články baví, tenhle je ale strašně smutný... Chápu ale, že je to realita. To s tím Benem mě hrozně moc mrzí. Nikdy jsem nikoho takhle neztratila, ale několikrát jsem si to zkoušela představit a už z té představy mi nebylo dobře. Je to zvláštní, přestože jsem nikdy nikoho na silnici neztratila, jsem na to šíleně citlivá a už při té představě mě zamrazí. Byla jsem jednou svědkem dopravní nehody. Přestože jsem toho člověka na motorce neznala, při pohledu na jeho roztřískanou motorku se mě zmocnil smutek a celý večer jsem probrečela... A to jsem toho člověka ani neznala, muselo ti být úplně hrozně, to se snad ani nedá popsat... Jsi hrozně silná, že jsi to zvládla a chápu, že se tě to zmocňuje i nadále... Ve mně by to asi zůstalo už navždy. Také vím, jaké je nahodit "masku", když nikdo neví, jak mi ve skutečnosti je. Strašně ráda bych ti nějak pomohla, napsala něco, co by tě povzbudilo a tak.. Ale nic mě bohužel nenapadá. Budu ti asi jen držet palce, aby se ta nálada zlepšila... Zkus se nějak odreagovat, ikdyž je to těžké.. Držím palce!! :)

4 **Miss_Giraffe** **Miss_Giraffe** | Web | 14. července 2012 v 21:16 | Reagovat

[3]: Jejda, promiň za dlouhý komentář ;)

5 recacha recacha | Web | 14. července 2012 v 22:24 | Reagovat

Ahoj. Držím palce at´ je vše brzy v pohodě. Já také občas nebo spíš často mám šílené sny. Pořád mě chce někdo ve snu chytit, zabít. Já ve snech neustále utíkám, kopu nohama. Mám strach, že když budu vedle někoho spát a bude se mi něco zdát, že ho nakopnu.
Jinak také občas nasazuji masku. Mám pocit, že mi taky nikdo nerozumí, ale poslední dobou to neřeším. Bud´ zase brzy v pohodě. :-) Mě vždycky pomůže nekonečně dlouhá procházka. Je mi líto, že si Bena takhle ztratila.

6 kathryn kathryn | Web | 14. července 2012 v 22:27 | Reagovat

Ahojky! No teda wow... ani pomalu nevím co napsat, možná to sama trošku znám, ale ne až tak "drastické", mě každý zná jako milou, usměmavou, sebevědomou dívku, která nemá problémy s tím navazovat kontakty, nebojí se kluky oslovavat a přitom nikdo neví, co jsem si prošla, že za každý odmítnutím doma je milion slz, trápení, chutě na hladovku, chutě neexistovat... doma se tahám za špíčky a promluvit na kluky je pro mě, trošku taky hardcore... asi každý má nějakou tu masku, ale to co jsi popsala ty je teda až moc :(( Kejt zmizela a zůstala sandra? Achjo... s přítelem/kamarádem je to hrozně moc líto, opravdu to muselo být něco neskutečného a i když ti to bude znít jako klišé, alespon máš vpomínky, které ti nikdo nevymaže...

7 wantbesexythin wantbesexythin | Web | 15. července 2012 v 0:35 | Reagovat

Já ti dám bláboly... to nejsou žádné bláboly, je třeba se z toho vypsat. Je dobře, žes to udělala, když jsi cítila potřebu, že to v sobě neudržíš. Drž se!!

8 Bublina Bublina | 15. července 2012 v 7:44 | Reagovat

Ahoj, snad tě teď nenaštvu, ale co si zkusit zajít popovídat s psychologem? Psala jsi, že z přátel tě nikdo nevyslechne a nemůžeš to v sobě dusit pořád. Myslím, že by se ti ulevilo ještě více, kdyby jsi se svěřila nějaké živé osobě, nikoliv jen sem do éteru. Navíc psycholog tě neodsoudí, nenaštve se na tebe, nebude tě mít za divnou a rozhodně není pravda, že k němu chodí jen blázni. Pokud nechceš, zkus si alespoň promluvit s přítelem, ono je dobré mít někoho, komu se můžeš svěřit s trápením a ten, kdo tě miluje a chce s tebou strávit život, to pochopí. Oni někteří chlapi neví, jak komunikovat s ženami a je třeba jim to narovinu říci, on vůbec nechápe, jak se cítíš, myslí jsi, že jsi na něj naštvaná, že máš jen mizernou náladu, která zase odejde, proto to neřeší. Dovol mu ti pomoci.

9 sweetbook sweetbook | E-mail | Web | 15. července 2012 v 7:57 | Reagovat

Pěkný článek :-)

10 Pep Pep | Web | 15. července 2012 v 21:22 | Reagovat

Ou :(
Já si myslím, že masku má každý... aspoň nějakou :(

PS : díky ti... že si mi to řekla, já jsem tenhle článek nějak přehlédla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama