Strach z Anorexie

18. února 2012 v 22:15 | FatLady |  Všechno možné a okolo!
Tak nějak jsme včera s miláčkem večer v pelíšku začali probírat to moje hubnutí. Nebylo co zatajovat, šla jsem s pravdou ven. Vlastně jsem si to ani neuvědomovala, dokud jsem nezačala dodetailu procházet Peťky (alias mudr.petrak) blog a nedozvěděla jsem se pár zajimávých informací.
Jde o to, že většina z nás, co jsme se rozhodli založit si blogy, tak svým způosbem si zahráváme s Anou. A právě, že né všechny to chceme. Některé to dokonce vůbec nechcou a skončej tak. A já se toho bojím. Psala jsem na začátku blogu, že jsem měla jenom jednou problémy s metabolismem, které nebyli ani tak moje vina. Zatajila jsem jednu věc. Asi v 16 jsem zkolabovala na jednom ze svých posledních tréninků v tancáku. Tehdy mě trenék odvezl do nemocnice a tam mi doktor z vážnou tváří oznámil, že mám začínající anorexii, že jsem silně podvyživená. Tenkrát mi to přišlo jako sranda. Měla jsem nějakých 60 kilo, trošku bříško, protože jsem už tréninkům nevěnovala tolik času jako dříve, a celkově naprosto normální postavu. Nějak jsem nechápala co mi doktor říká a říkala jsem si, sakra, co blbne, vždyť Anorektička vypadá jinak než já. Zůstala jsem v nemocnici, byla jsem tam asi 3 týdny. Jednou za mnou doktor přišel a promlouval mi do duše. A já jsem to konečně pochopila. Nezáleží na tom, jak vypadáme, ale důležitý je, co s náma ty naše "diety" dělají. Opravdu jsem byla na prahu anorexie. Za den jsem snědla rohlík a nějakej nanuk a to bylo celé. V zimě jsem jedla jenom mrkev a papriku, potom nějaké pečivo a ostatní nic.
Nějak mám strach, aby se to zase na mě nazačalo odrážet. Abych zase nepropadla něčemu takovýmu. Aby se zase neopakovala minulost! Hlavně, když jsem u Peťky četla, že to začala to nevinně: "Chtěla jsem zhubnout, tak 3-5kilo." ano, do tohohle jdeme všechny stejně, chceme zhubnout určitou hodnotu. Pro některé je to číslo, po nás je to vysněná hodnota, kterou chceme, abychom si řekli, jsi silná, dokázala jsi to, jsi prostě dokonalá. Chci vás holky poprosit, stanovte si cíle a potom ty cíle dodržete! Je to důležité, protože přechod, mezi zdravým hubnutím a Anou je jenom hodně tenoučká hranice.
Sama se toho bojím. Vím, že když mě budete chválit, jak mi to krásně jde, jak krásně hubnu, uvidím i na miláčkovi, jak se mu to líbí, jak po mě víc touží, jak prostě chce být jenom se mnou a až si toho, že hubnu, všimnou i spolužačky a začnou mě chválit, bude pro mě hodně těžkž přestat.
Miláček mi včera dal slib, kterej doufám, že splní. Slíbil mi, že až uvidí na kalendáři vyznačenou váhu 64kg, zarazí mě. Doufám, že to dodrží, že nebude říkat, ještě dobrý, ještě můžeš lásko hubnout, protože to by bylo pro mě to nejhorší, co by mohl udělat. Dohodli jsme se na váze 64, protože budu moci s klidem říct, zhubla jsem 20 kilo. ty moje cíle, co sjem měla navíc, kde bylo 60kg jako sen, jsme se domluvili, že je blbost, abych v 21 letech vážila tolik, jako v 15. Přece jenom tělo se vyvíjí a vyvinulo se hodně.

Opravdu vás slečny moje prosím, dejte si cíle, dokud máte ještě hlavinky v pořádku a snažte se je dodržet! Každá si z vás teď říká, nikdy neskončím jako Anorektička, mě se tohle prostě netýká. Nedovedete si představit, kolika holek, se to na začátku netýká a potom skončí stejně jako Peťka, Fettsack, Rosalie nebo jiné, které nemám v přátelích a ani je třeba neznám. Tyhle holky vám můžou vyprávět příběhy o tom, jak si nikdy nemysleli, že Ana bude jejich kamarádka!

Potřebovala jsem se s váma o tyhle pocity podělit, vy tomu rozumíte víc, jak můj miláček!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 annie annie | Web | 18. února 2012 v 22:28 | Reagovat

líbí se mi,že o tvém hubnutí ví někdo z tvýho okolí,zvlášť člověk,který ti je hodně blízko. a ví,nebo měl by vědět,když to stačí a umět tě zarazit:) nejspíš to také udělám..
sama jsem si tím už jednou prošla. sice ne tak drasticky,ale můžu říct že ano. a bylo to právě tehdy,když to o mně nikdo nevěděl a nemohl mě kontrolovat. a zkrotit:)

2 sunflowers-lady sunflowers-lady | Web | 18. února 2012 v 22:31 | Reagovat

To znám moc dobře=) mám několik kamarádek kterým vážně zavidím jak vypadaj a při tom oni sami nemusí nic dělat aby vypadali krásně, už od přírody jsou šlíhlý ale ne vychrtlý, nemusí se nijak omezovat ani kontrolovat, občas mám pocit nespravedlnosti ale nevzdávám se. Není to můj první pokus ale teď sem jen a jen pozitivní a i když třeba čísla na váze neklesaj jak bych chtěla tak uvnitř sebe tu změnu cítím a to je podstatný =)) a věřím si víc než kdy před tím takže snad to zvládnu a už nebudu muset nic závidět =))

3 Victoria L. Victoria L. | Web | 18. února 2012 v 22:35 | Reagovat

Spřátelím ráda :)
Je fakt, že už jsem viděla dost slečen, kterým se to zvrtlo. Je dobře, že jsi se takhle dohodla s přítelem. :)

4 Victoria L. Victoria L. | Web | 18. února 2012 v 22:46 | Reagovat

Jo, to je od něj milý :D

5 Chloe Chloe | Web | 18. února 2012 v 22:54 | Reagovat

Já už po 50ti kilech netoužím. Jen jsem to nezaktualizovala. Chci tak 54-53. Méně by už asi zdravě nešlo. Článek přečtu zítra, už jsem taková.. no skoro spím:D

6 1Dou 1Dou | Web | 18. února 2012 v 23:08 | Reagovat

Taky jsem si tímhle prošla, nechci anorexii znovu, ale prostě nechci být jeden velký špek! :/

7 motivovana motivovana | Web | 18. února 2012 v 23:12 | Reagovat

Máš naprostou pravdu, taky mi to proběhlo nělkolikrát hlavou ale nedumala jsem and tím a je to tak

8 1Dou 1Dou | Web | 18. února 2012 v 23:30 | Reagovat

:DD

9 KayaSc. KayaSc. | Web | 19. února 2012 v 0:30 | Reagovat

Svatá pravda.
Když jsem hubla poprvé, chtěla jsem se dostat jen na 60. (z 65)
ale šlo to dál.
58. 55. 53.
A všichni kolem už měli starosti.
kdybych nepřestala mít krámy, což pro mě bylo jako facka a probuzení, asi bych hubla dál.
Pak jsem začala jíst zas hodně. (až moc asi.)

Teď bych už po 55 nešla.
Je to těžký, ale tu hranici si vážně musíme stanovit.
Je tak lehký propadnout tý euforii z toho, jak to jde dolu.

Tak nám držím palce :*

A děkuji Ti za komentář. Máš pravdu.
ale je to těžký.

10 **Popcorn-LaDy** **Popcorn-LaDy** | Web | 19. února 2012 v 8:56 | Reagovat

Vím, že máš pravdu. Snažím se jíst co nejzdravěji, ale zároveň co nejvíce to jde. Nepotřebuji jíst čokoládu, ale opravdu ty normální porce k hubnutí jím. Pravda, je že tenká hranice tam je a můžeme do toho spadnout všichni i když nechceme, ale pevně doufám, že budeme silné a že žádná z nás neudělá takovou blbost jako Anna. Nikdo z nás tak nechce dopadnout :)♥

11 SkinnyBitches [VeronicaSettway] SkinnyBitches [VeronicaSettway] | Web | 19. února 2012 v 9:04 | Reagovat

musela jsem, byla jsem tak šťastná,ale od teď až 3.3. :)

12 sunflowers-lady sunflowers-lady | Web | 19. února 2012 v 10:26 | Reagovat

Ahoj, Jasně ráda spřátelím =))

13 Ella Marie Ella Marie | Web | 19. února 2012 v 14:06 | Reagovat

Ty si vážně skvělá! Některé tomu propadnou určitě, kdyby ne, anorexie by neexistovala.. já patřím k těm, které si celý život myslí, že je to nikdy nepotká (na to moc miluju jídlo)..ale jeden nikdy neví.. hubneme krásně, zdravě.. nejsme jedny z těch co celé dny nejí.. když to takhle udržíme, snad nic nehrozí..určitě tu pro Tebe jsem a tohle si budu pamatovat.. až budeš mít 64.. očekávám tedy že přejdeš na udržování váhy.. a stejně tak to udělám já až pokořím svou hranici...jedna věc o které jsem nikdy moc nepřemýšlela je ta, že jsem vždycky měla o dost míň než na kolik vypadám.. mám asi prostě lehký kosti nebo tak..ale v porovnání s kamarádkama to vždy bylo zvláštní..

* moje americký brambory moc americký nejsou.. jsou prostě upečený a výborný no.. ty jejich fritovaný srajdy... no škoda mluvit, vždyť víš..

14 Serena Serena | Web | 19. února 2012 v 14:24 | Reagovat

Moc pěkný článek.
Já se asi taky budu muset na blogu s něčím přiznat :/
I já mám cíle stanovené, odměny za zhubnutá kila sice jen v hlavě, ale aspoň vím co chci :)

15 Jane Jane | Web | 19. února 2012 v 14:38 | Reagovat

To je fakt.. vždycky když jsem něco zhubla, měla jsem hroznou radost a chtěla jsem zase vidět výsledek, rychle a rychleji a snažila jsem se jíst co nejmíň to šlo a když s původním plánem bych taky zhubla. Sice pomaleji ale jistě.
Nechceš spřátelit? :))

16 Sněhová vločka Sněhová vločka | Web | 19. února 2012 v 19:07 | Reagovat

Ahoj, v tomhle článku je hodně pravdy...jinak máš moc hezký blog, nechceš se spřátelit?

17 coldplay-ana coldplay-ana | Web | 19. února 2012 v 20:19 | Reagovat

je to skvělý, že to s někým můžeš takhle probrat :) budu ti držet moc palce, abys to dokázala...
jinak nádherný blog, nechceš spřátelit? :))

18 Ebi Ebi | Web | 19. února 2012 v 20:26 | Reagovat

naprostá pravda!:) ale jak si napsala, je to těžký..

19 Helly Helly | Web | 21. února 2012 v 12:53 | Reagovat

Uff... vstřebávám všechno, co jsi napsala. Máš fajn, že se můžeš svěřit příteli, to já kdybych mu řekla něco o hubnutí, tak si vyslechnu hodinovou přednášku o tom, že to nepotřebuju. Jasně, asi každá z nás si dá nějaký cíl, teď mluvím sama za sebe, protože mám strach, že i když toho cíle dosáhnu, tak to nebude dost. Stejně si nebudu moct oblíct kalhoty, který se mi budou líbit, nebudu vypadat na fotkách tak, jak jsem si představovala. Já nevím, jak to bude, jenom mám z tohoto strach. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama